čtvrtek 23. dubna 2015

Louisa May Alcott - Malé ženy


Malé ženy jsou americká dívčí klasika, a právě proto mě nejvíc překvapilo, že Louisa May Alcott napsala tuto knihu na objednávku hlavně z finančních důvodů. No pravda, není to zrovna romantické zjištění, ale i spisovatelé musí z něčeho žít a Alcott byla profesionální spisovatelka, pravidelně přispívala svými povídkami do různých časopisů, finanční nezávislost ji ale zajistila právě kniha Malé ženy.

Kniha popisuje osudy rodiny Marchových v průběhu mnoha let. Na začátku rodina musí snášet absenci otce, který bojuje v občanské válce, ale i v temných časech dokáží čtyři sestry: hezká Meg, nezkrotná Jo, plachá Beth a marnivá Amy držet při sobě.

Malé ženy jsou příjemné a milé čtení. Obzvlášť první část je napsaná tak, aby mladé dívky poučila o slušném chování, úctě k rodičům a hlavně aby jim vštípila křesťanské hodnoty. Téměř v každé kapitole se skrývá nějaké poučení o tom, jak být lepším člověkem. Být malou holkou tak to na mě asi docela zapůsobí, ale jelikož už jsem mimo věk, ve kterém bych se mohla poučit a polepšit, nemá na mě tato kniha velký výchovný vliv (promiň, mami!). Příběh je velmi idylický a možná i příliš přikrášlený (Marchovi jsou prostě dokonalá rodina), ale někdy má člověk chuť přečíst si něco, co ho pohladí po duši, než aby četl pořád dokola knížky na styl Hry o trůny, které jsou sice úžasně realistické a poutavé, ale málokdy bude mít při jejich četbě blažený úsměv.
Druhá část knihy se už poněkud odklání od původního tématu rodiného života a vypráví osudy sester v jejich dospělosti a jejich (hlavně s láskou spojené) strasti a radosti. Ačkoli je jejich život prostoupen romantikou, rozhodně bych ani první, ani druhou část knížky nenazvala červenou knihovnou.

Kniha se mi opravdu hodně líbila, četla se skvěle....až do poslední čtvrtiny. Poslední čtvrtina knížky ve mně rozhodně nevyvolávala blažený pocit, spíše mi soustavně zvyšovala tlak! Bohužel, čekala jsem jiný konec (lepší!), ale co se dá dělat, budu muset akceptovat, že v životě nejde vše podle našich představ...:'( achjo!

Malé ženy jsou krásný příběh o rodině, dětství, dospívání a lásce, a pokud překousnete (nebo se pokusíte přehlížet) občasné poučení nebo staromódní názory (obzvlášť co se týče role manželky v rodině), určitě se vám bude tato knížka líbit!
S.
ach, není užasný? :D


úterý 21. dubna 2015

První z prvních!

Toto je můj úplně první příspěvek na tomto blogu. Přiznávám se, jsem trochu nervózní, asi stejně jako když jdete poprvé na rande s někým koho skoro vůbec neznáte. Já svůj blog taky ještě neznám. Dnes jsem ho vlastně potkala úplně poprvé, uvidím, jak se bude náš vztah vyvíjet dál...
Ale teď vážně! Již dlouho jsem přemýšlela o tom, že bych ráda psala, nějak zvěčnila svoje (určitě velmi zajímavé) myšlenky. Chtěla bych se řídit Kafkovým "Psaní jako forma modlitby", nepřemýšlet nad ničím a nad nikým, prostě si jen psát co chci.
Když přemýšlím co (ne kdo) nejvíc ovlivňuje můj život, jsou to knížky. Přesněji příběhy. Když čtu nějakou knihu, ocitnu se najednou v úplně jiném světě, v jiné realitě, která mi částečně nahrazuje svět opravdový. Neutíkám před ním, jen mi prostě nestačí jeden svět. Jeden z mých nejoblíbenějších citátů od George R. R. Martina zní takto:

“A reader lives a thousand lives before he dies, said Jojen. The man who never reads lives only one.” 

 Nestačí mi jeden svět a nestačí mi ani jeden život. Proto píši hlavně o knihách a doufám, že vás moje články budou inspirovat k tomu, abyste také poznali více světů a životů...
S.