čtvrtek 6. srpna 2015

Thomas Hardy - Far from the Madding Crowd (Daleko od hlučícího davu)

“We learn that it is not the rays which bodies absorb, but those which they reject, that give them the colours they are known by; and in the same way people are specialized by their dislikes and antagonisms, whilst their goodwill is looked upon as no attribute at all.” 

 Bathsheba Everdene je mladá, vzdělaná, krásná, ale bohužel dost chudá. I tak okouzlí skromného a upřímného Gabriela Oaka, který má nedaleko farmu. I když Bathsheba jeho žádost odmítne, i tak se znovu setkávají poté, co Bathsheba zdědí farmu svého strýce a stává se bohatou. Bathsheba, konečně nezávislá nejenom myslí, ale také postavením, poznává jaké to je být vlastní paní, řídit si svůj život a činit významná rozhodnutí, která můžou ovlivnit celý její život.

Pokud máte rádi knížky Jane Austen a sester Brontëových, ale všechna jejich díla jste už přečetli, Hardy je možnou příjemnou alternativou (normálně nepoužívám výrazy typu příjemná alternativa, ale zrovna tady se mi výrok pana Collinse tak nějak hodil :)). Jeho příběhy se odehrávají ve viktoriánské Anglii a najdete tam vše, co očekáváte: lásku, trochu napětí, osudový zvrat a popisy krásné anglické přírody. Ačkoli se může zdát, že se Hardy svou tvorbou od ostatních oblíbených autorek 19. století příliš neliší, opak je pravdou. Hardyho knihy jsou odlišného především úhlem pohledu...je to přece jenom muž, a nemůže popsat ženskou postavu stejným způsobem, jakým ji je schopná popsat žena. To ale neznamená, že jeho ženské hrdinky jsou v něčem méněcenné! Hardy dokáže skvěle popsat ženské postavy a jak Bathsheba, tak třeba i Tess jsou postavy, které jsou v v jeho knihách skvěle vylíčené se všemi svými klady i zápory.

Děj knihy Daleko od hlučícího davu se odehrává v Hardyho smyšleném kraji Wessexu, stejně jako Tess z D'Urbervillů. Hardy ve své knize nešetří pasážemi, které nám mají vylíčit krásný, až idylický anglický venkov, avšak nelíčí je nijak zdlouhavě nebo nudně. S hlavní hrdinkou Bathshebou jsem se příliš neztotožňovala a často jsem s jejím chováním nesouhlasila, ale i tak jsem se dokázala vžít do její situace a do jejích problémů. Kdo se mi však jako postava hodně líbil byl Gabriel Oak. Pro mě to byl dokonalý muž, protože stál vždy na Bathshebině straně a vždy jí byl věrný, ať se dělo cokoli. Pasáže popisující Gabriela a jeho počínání mě vždy bavily a líbily se mi, protože jsem si postavu Gabriela opravdu zamilovala...(je úžasný :D)

Kniha se mi opravdu líbila, ačkoli jsem už četla i lepší. Na můj vkus byla málo romantická (:D). Knížka byla většinou čtivá, obzvlášť druhá polovina, kdy jsem s napětím četla jak to vlastně vše skončí. Pokud máte rádi klasiku, nevadí vám zastaralejší styl a pomalejší tempo vyprávění, pokud se rádi setkáte se zajímavými postavami a pokud rádi poznáte život a společnost viktoriánské Anglie, pak vám Daleko od hlučícího davu vřele doporučuji!
S.


After all this time? Always!

zdroj
Když minulý týden Joanne Rowling oslavila své padesáté narozeniny, přemýšlela jsem, za co všechno jsem jí ve skutečnosti vděčná. J. K. Rowling ovlivnila miliony (nejen) dětí na celém světě a já nejsem vyjímkou. Několik let se mnou její příběhy žily a troufám si tvrdit, že ačkoli mám spoustu oblíbených knih, Harry u mě bude vždycky na prvním místě. Ne proto, že je nejlepší a ani ne proto, že by byl literárně ceněný. Harry Potter je prostě součást mě a mého života, strávili jsem spolu spoustu času, dokážu (a dokázala jsem) o knížkách mluvit hodiny a vím, že kdykoli jakoukoli ze sedmi knih otevřu, vždy najdu poutavý příběh, pobavení, dojetí, ale také vzpomínky a sebe samu.
Čím mi vlastně knihy J. K. Rowling změnily život?

Asi jako každé dítě, i mě Harry Potter přivedl ke čtení. Byla jsem právě v první třídě když začínala potterovská mánie. Každý den jsme si v družině pouštěli první díl série a všichni Harryho milovali...doslova. Svůj první díl jsem přečetla když mi bylo asi sedm let a vůbec mě nebavil. Opravdu to nechápu, ale asi jsem na to ještě mentálně neměla :-D. V knížkách už jsem nepokračovala, ale na film jsme každý rok poctivě chodili. Zlom přišel, když jsem měla jet na dovolenou do Chorvatska. V knihovně jsem si byla půjčit nějaké knihy na cestu a všimla si šestého dílu HP a tak jsem se rozhodla, že si ho zkusím přečít...no a jak to bylo dál si asi umíte představit. V průběhu následujících měsíců jsem přečetla všechny díly a byla jsem jimi úplně nadšená. Najednou svět nebyl nudný, ale byl plný magie a kouzel.

Díky Harrymu Potterovi jsem také začala mít ráda angličtinu. Dřív jsem si připadala asi jako děsná borka když jsem šla v hodině angličtiny před tabuli a byla úplně mimo. Vůbec jsem ji neřešila a neměla žádnou motivaci k tomu, abych se víc snažila. Změna nastala, když jsem přečetla Harryho Pottera. Snažila jsem se co nejvíce přiblížit se mu (když už mě teda do těch Bradavic nevzali) a žít alespoň trochu v jeho světě a angličtina byla prostředek. Už jsem nebyla úplně vygumováná a opravdu jsem se zlepšila a postupně jsem angličtinu "začlenila" do svého života, že teď už si nedokážu představit život bez ní.

Během několika let jsem byla Harry Potterem doslova posedlá. S kamarádkami jsem dokázaly hodiny mluvit o jednotlivých postavách a když jsem se s o nich neměla s kým bavit, tak jsem o nich přemýšlela sama. Vytvářela jsem si v hlavě své vlastní příběhy a rozvíjela je. Snad nikdy jsem netrávila tolik času ve svých představách jako tehdy. Harry Potter mně úplně změnil život a vím, že na něj nikdy nezapomenu. Až budu stará tak si ráda zase přečtu všech sedm dílů (a při té příležitosti je zase budu nutit všem svým vnoučatům, pokud nějaká budu mít)...a řeknu si: after all this time? Alwas! Until the very end...

“I do believe something very magical can happen when you read a good book."                              J. K. Rowling

 




pondělí 27. července 2015

Thomas Hardy - Tess of the D'Urbervilles

“Did it never strike your mind that what every woman says, some women may feel?”

 Tess je obyčejná a prostá dívka, až do dne, kdy její otec zjistí, že je potomkem starobylého rodu D'Urbervillů. Ze začátku se zdá, že toto zjištění život rodiny nezmění, ale když se ocitnou v tíživé finanční situaci, Tess je vyslána ke svým bohatším, nově objeveným příbuzným, aby s nimi navázala přátelství. Tak potkává svého "bratrance" Aleca, kterého Tess od prvního pohledu přitahuje. Alec zásadním způsobem změní život Tess, ale není to jediný muž, ke kterému je navždy připoutána. Dalším Tessiným osudovým mužem je Angel Clare...a jak víme, tak milostný trojuhelník vždycky způsobuje jen potíže...

Kniha, jejíž příběh se vymykal veškerým viktoriánským konvencím, musela být před svým vydáním cenzurována, ale i tak šokovala tehdejší společnost. Hardy se ve své knize zabývá nejen láskou a vztahy, ale také pohledem viktoriánské společnosti na sex. Ačkoli je příběh nezasaditelný do dnešní doby, protože právě společenské konvece a názory hrají v příběhu velkou roli, i tak postavy zažívají věci, které může zažít kdokoli z nás.

Knihu jsem četla až potom, co jsem viděla film z roku 1979 od Romana Polanskeho. Film se mi velmi líbil, mimo tento existují ještě dvě další, novější adaptace, které jsem sice neviděla, ale hodnocené jsou celkem dobře. Film se mi natolik líbil, že jsem se rozhodla přečíst si knížku. Kdybych ji četla předtím, než jsem viděla film, určitě bych čtení mnohem více prožívala, protože Tess je ohromně silný příběh, který musí zasáhnout každého. Knížku jsem četla v angličtině a rozhodně to nebylo lehké čtení, angličtina Thomase Hardyho je přecejenom už trochu zastaralá, ale i tak se kniha četla skvěle. Autor píše čtivě a poutavě, až na občasné popisné pasáže, ve kterých popisuje svůj smyšlený kraj Wessex, ale které k jeho dílu určitě patří.

Tess z D'Urbervillů je především příběh o lásce, žárlivosti, vině, osamělosti a bolesti. Je to velmi silný příběh, ale také velmi smutný. Při čtení uroníte nejednu slzu, možná se i trochu naštvete na nespravedlivé postavení ženy ve viktoriánské Anglii, nejspíš si nebudete jisti, kterému z Tessiných osudových mužů budete fandit, ale jedno je jisté, Tess z D'Urbervillů je kniha, na kterou se nezapomíná...

sobota 25. července 2015

Gabriel García Márquez - Láska za časů cholery

"Bylo to prostě tak: vůně hořkých manlí mu vždycky připomínala osud zbraňovaných lásek."

Mladý Florentino Ariza se do Ferminy Dazové zamiloval na první pohled. Od toho osudového dne, celých padesát jedna let, devět měsíců a čtyři dny čekal na to, aby jí mohl vyznat svoji nekonečnou lásku. Lásku, která doprovázela každý okamžit života Florentina Arizy, a která ho po celou dobu neopustila. Florentino ji celý život držel v sobě, až do okamžiku, kdy se mu konečně naskytla příležitost znovu se setkat s Ferminou, po smrti jejího manžela Juvenala Urbina.

Gabriel García Márquez je pro mě autorem nezapomenutelných knih a Láska za časů cholery je jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec. García Márquez svým osobitým stylem vyprávý kouzelný příběh nejen o lásce, ale také o vášni, naději, doufání, trpělivosti, věrnosti, stárnutí a o životě celkově. Příběh se odehrává v nejmenovaném přístavním městě v autorově rodné zemi Kolumbii na sklonku 19. a na začáku 20. století.

García Márquez patří k nejznámějším latinskoamerickým spisovatelům a v roce 1982 získal za svůj román Sto roků samoty Nobelovu cenu. Ačkoli je nejznámějším představitelem magického realismu, ne všechny jeho knihy se dají zaškatulkovat do jedné kategorie. Každá jeho kniha je jedinečná a nečím zvláštní, co však mají všechny společné je autorův jedinečný styl, který není úplně jednoduchý, jeho knížky nepatří k těm, které přelouskáte za jedno odpoledne. Musíte se do jeho knih opravdu ponořit a věnovat pozornost každé větě, abyste byli schopni vychutnat si naplno nejen příběh, ale i atmosféru a krásný jazyk Garcíových magických příběhů. Ani Láska za časů cholery není snadné čtení. Možná to mám na jeho knihách ráda...to, že se začtu a vstřebávám atmosféru jeho příběhů, která ve mě přetrvává. Vždycky když vzpomínám na tuto knihu, okamžitě se mi vybaví atmosféra města, horkého a v průběhu let sužovaného cholerou. García Márquez nejenže umí dokonale popsat atmosféru místa, do kterého se v jeho knihách bez problému přenesete, ale také umí vytvořit zajímavé postavy, které dokáže popsat do nejmenších detailů. Jeho postavy nejsou plytké či jednotvárné, nejsou ani stereotypní či nudné, jsou jako lidé z masa a kostí. Při čtení jeho knih budeme žít životy jednotlivých postav jako bychom sami byli součástí příběhu.

Láska za časů cholery je kniha o životě naplněném nenaplněnou láskou, ale také o životě plném vášně a zvratů. Je to příběh o plynutí života, o jeho neopakovatelnosti, jedinečnosti a kráse. Pokud si chcete přečíst knihu, která ve vás něco zanechá, která vám nedovolí na ni zapomenout, a která vás učaruje svým příběhem a atmosférou, pak si Lásku za časů cholery rozhodně přečtěte!

V roce 2007 byl natočen film Láska za časů cholery v hlavní roli s Javierem Bardenem. Řeknu vám to na rovinu...film je o ničem. Rozhodně se nedá srovnat s knihou. Příběh je sice zachovám, ale ve filmu absolutně mizí to, co dělá knihu jedinečnou - její atmosféra a zvláštní způsob vyprávění. Jediné co je na filmu zajímavé je soundtrack od Shakiry a písnička Hay amores.
S.

C. D. Payne - Brenda Veliká

"Veškeré rekvizity potřebné ke svádění byly na místě: tři extra velké pizzy, vychlazené šestibalení piva Coors Light, půl lahve rumu (že by vypůjčeného z kuchyňských zásob?) a dvě nablýskané harmoniky."

zdroj
Brenda je šestnáctiletá, tlustá a nepříliš přitažlivá dívka, jejíž společenský život je na tak špatné úrovni, že se její rodiče rozhodli poslat ji na prestižní internátní školu. Tam poznává nové lidi a získává nové přátele: o nic víc přitažlivou Ruby, trpasličího afroamerického homosexuála Bricka, překrásnou a dokonalou Marii, kluky - harmonikáře Colea a Dylana a další, neméně zajímavé osobnosti. Její život se celkově mění, ačkoli Brenda zůstává stále stejná: nikdy nedá dopustit na svoje sýrové křupky a čokoládové tyčinky Heath.

Tuto knížku jsem získala opravdu originálním způsobem,  byl to dárek za nákup jízdenky v eshopu Českých drah. Knížek (i v elektronické podobě) není nikdy dost a Brenda je opravdu skvělá knížka na krácení dlouhé chvíle, například při čekání na autobus či vlak...:D Při čtení se rozhodně nebudete nudit, kniha je napsaná čtivě a děj většinou ubíhá rychle. Nic jiného než zábavu ale nečekejte.

Autorem knihy je C. D. Payne, o kterém jsem nikdy dříve neslyšela a představovala jsem si ho jako ženu středního věku. Ale ouha, on je to docela sympatický stařík, znamý hlavně díky své knížce Mládí v hajzlu (o které jsem taky nikdy dříve neslyšela, ale název se mi líbí, často popisuji své roky na gymnáziu právě tímto slovním spojením). Jakkoli je to zvláštní, když starší muž vypráví příběh šestnáctileté puberťačky, z příběhu to nejde poznat, protože je tak absurdní, že vám nepřijde věrohodné a reálné snad skoro nic. A právě to dělá knížku zajímavou. Nebýt těch mnoha absurdních a šílených vtípků, byl by to obyčejný a nudný dívčí román z prostředí internátní školy. Už hlavní postavy jsou samy o sobě vtipné, tlustá a sebekritická Brenda, milostných zážitků chtivá Ruby, černý, trpasličí a homosexuální bezdomovec Brick a všechny ostatní jsou tak absurdní, až jsou zábavné.

Rozhodně od knihy nemůžete čekat nějaký hluší zážitek, kromě svého vtipu není ničím zvláštní. Příběh není ničím ojedinělý, dialogy jsou spíše kostrbaté a autorův styl vás příliš nepřekvapí, ale i tak je Brenda Veliká skvělá knížka na krácení dlouhé chvíle. Pokud se chcete zasmát (nejen) nad Brendiným osobitým humorem, vyčistit si hlavu, nebo jenom relaxovat, je Brenda určitě kniha pro vás.
S.

úterý 16. června 2015

Pátá řada Hry o trůny...hot or not?

Letos to bylo už pátým rokem, co jsem s radostí každé pondělí sledovala Hru o trůny, ale bohužel letos moje nadšení díl po dílu upadalo. Důvodů bude asi mnoho, nejenom to, že jsem příběh znala už dopředu (díky knihám), ale také to, že 5. série je prostě zatím ta nejslabší...bohužel.

Děj páté série se už výrazně lišil od knížky, některé dějové linie byly pozměněnené, osudy některých postav úplně jiné, a některé postavy se v seriálu vůbec neobjevily. Chápu, že by bylo opravdu hodně nákladné a zdlouhavé natáčet seriál přesně podle knížky, ale i tak mi určité dějové linie hodně chyběly, hlavně ta část knihy popisující události na Železných ostrovech. Co chápu méně je nesmyslné natahování seriálu. Dějová linka v Dorne je, s prominutím, o ničem, hlavní děj změní až v úplně posledním díle, to co se dělo předtím mě ze židle bohužel nezvedlo. Chování Daenerys je asi tak do půlky seriálu úplně mimo (a taky o ničem) a linka Brienne také do příběhu nic nového nevnesla, až na úplně poslední díl (ale bůhví jak to vlastně všechno bude...). Události na zdi začnou být opravdu hodně zajímavé až v osmém dílu (až se budete dívat, zatopte si), ale jinak je příběh Jona a hlavně jeho problémy s Hlídkou a divokými nedotažený, závěrečné události nedávají takový smysl, jak je tomu v knížce. No a co už je fakt vrchol je příběh Stannise, který se chová úplně nelogicky. Vlastní vinou příjde o jediného dědice, nechá si zničit veškeré zásoby dvaceti záškodníky a se svou poloviční, otrhanou a vyhladovělou armádou táhne na Zimohrad ve stylu "aby se neřeklo tak to aspoň zkusíme" a potom skončí, vlastně ani nevíme pořádně jak. Jediná věc, která se mi na seriálovém Stannisovi líbila je jeho zapálení pro gramatiku (ačkoli titul father of the year asi nezíská:().
Co se mi naopak docela líbilo je příběh Aryi. Postupem času se příběhy všech postav spojují dohromady - Jon, Stannis, Tyrion, Daenerys, Sansa, Bolton, ale Aryin příběh se od ostatních spíše oddaluje. Jsem opravdu zvědavá, jak se bude dále vyvíjet a jak vlastně Arya ovlivní dění v celém Západozemí. Co se týče její sestry, Sansy, je mi jí fakt líto, ale myslím si, že to od scénáristů nebyl tak úplně špatný tah...rozhodně je její příběh zajímavý, i když z Ramsaye je mi na zvracení. Jediná změna, která mi přišla lepší jak v knížce je setkání Dany, Tyriona a Joraha, jen je škoda, že se museli zbavit Selmyho, aby ho mohli nahradit Tyrionem...moc jsem kvůli tomu brečela :D Příběh Dany byl asi nejzajímavější v sedmém díle, naopak ten poslední mi přišel zvláštní, obzvlášť ty scény, kde Daario vytváří tým na záchranu královny (škoda, že nevzali Tyriona s sebou, mohlo to být jako hon na skřety ve Dvou věžích). 
nic jiného nám nezbyde...:D

Je to škoda, že pátá série patří k těm nejslabším, Hra o trůny má skvělý potenciál. Doufám, že Martin stihne dopsat Winds of Winter do začátku 6. série, nerada bych byla nucena sledovat seriál a vztekat se nad věcmi, které mohou být v knížce úplně jinak. 
P.S. nejraději mám lidi, kteří teď nadávají na Stannisem, přitom v knížce neudělá a ani nemůže udělat to, co udělal v devátém dílu...ale hlavně, že je teď Jaime úplný miláček, copak zapomněli, jak se choval k Nedovi v první sérii?
S.

čtvrtek 23. dubna 2015

Louisa May Alcott - Malé ženy


Malé ženy jsou americká dívčí klasika, a právě proto mě nejvíc překvapilo, že Louisa May Alcott napsala tuto knihu na objednávku hlavně z finančních důvodů. No pravda, není to zrovna romantické zjištění, ale i spisovatelé musí z něčeho žít a Alcott byla profesionální spisovatelka, pravidelně přispívala svými povídkami do různých časopisů, finanční nezávislost ji ale zajistila právě kniha Malé ženy.

Kniha popisuje osudy rodiny Marchových v průběhu mnoha let. Na začátku rodina musí snášet absenci otce, který bojuje v občanské válce, ale i v temných časech dokáží čtyři sestry: hezká Meg, nezkrotná Jo, plachá Beth a marnivá Amy držet při sobě.

Malé ženy jsou příjemné a milé čtení. Obzvlášť první část je napsaná tak, aby mladé dívky poučila o slušném chování, úctě k rodičům a hlavně aby jim vštípila křesťanské hodnoty. Téměř v každé kapitole se skrývá nějaké poučení o tom, jak být lepším člověkem. Být malou holkou tak to na mě asi docela zapůsobí, ale jelikož už jsem mimo věk, ve kterém bych se mohla poučit a polepšit, nemá na mě tato kniha velký výchovný vliv (promiň, mami!). Příběh je velmi idylický a možná i příliš přikrášlený (Marchovi jsou prostě dokonalá rodina), ale někdy má člověk chuť přečíst si něco, co ho pohladí po duši, než aby četl pořád dokola knížky na styl Hry o trůny, které jsou sice úžasně realistické a poutavé, ale málokdy bude mít při jejich četbě blažený úsměv.
Druhá část knihy se už poněkud odklání od původního tématu rodiného života a vypráví osudy sester v jejich dospělosti a jejich (hlavně s láskou spojené) strasti a radosti. Ačkoli je jejich život prostoupen romantikou, rozhodně bych ani první, ani druhou část knížky nenazvala červenou knihovnou.

Kniha se mi opravdu hodně líbila, četla se skvěle....až do poslední čtvrtiny. Poslední čtvrtina knížky ve mně rozhodně nevyvolávala blažený pocit, spíše mi soustavně zvyšovala tlak! Bohužel, čekala jsem jiný konec (lepší!), ale co se dá dělat, budu muset akceptovat, že v životě nejde vše podle našich představ...:'( achjo!

Malé ženy jsou krásný příběh o rodině, dětství, dospívání a lásce, a pokud překousnete (nebo se pokusíte přehlížet) občasné poučení nebo staromódní názory (obzvlášť co se týče role manželky v rodině), určitě se vám bude tato knížka líbit!
S.
ach, není užasný? :D